THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ostravská parta GALACTIC INDUSTRY zkouší své štěstí s tvrdou muzikou pod křídly velkého labelu... Pro mnohé valení tunového kamene na Mount Everest, pro tuhle čtveřici životní výzva. Z informačních materiálů, které album provázely, jsem mimoděk nabyl dojem, že dostanu do ruky vývar profláknuté americké nu-metalové školy s popovými čísly a sem tam nějakým odkazem na starý dobrý metal. Ó jak mile jsem překvapen!
Galaktický průmysl nejen že neprodukuje kradený paskvil, ba naopak - pokouší se o svojský, samorostlý a snadno identifikovatelný projev. Tady nám škatulky nepomohou. Ano, jedná se o zajímavě pojatou odrůdu moderního, na hutných kytarových riffech postaveného, metalu. Tuhé šestistrunné palby tvoří díky výtečnému zvuku i produkci neprůchodnou stěnu, po které se plazí chytře a vkusně naaranžované samplové těkání, bicí party doplněné beaty a polozpěv George 13. Chlopi kupodivu neopouštějí drsný projev ani na chvilku - pokud jsem vystrašeně čekal, kdy mi na hlavu padne nějaké to slíbené „popové číslo“, pak jsem vytrvale dostával rány naboostovanými kytarami a syrově přímočarými laufy.
Některé skladby vykazují sklony k „elektro“ gotikou ovlivěnému metalu (zejména výborná Chemical Reaction s tklivou klávesovou kulisou), jiné si zase rády po rammsteinovsku zařádí hlavou proti betonové hradbě. Jinak ale – Galactic Industry... Sví, přesvědčiví, atmosferičtí. Vokální linky sice po většinu času neopouštějí „polo-přednesové“ frázování, ale v refrénech se Galaktici pokoušejí o slíbené chytlavé melodično. Povedené pokusy tu rozhodně máme – ve svižné All We Are Pieces, v potenciálně hitovém love-hate songu You, v titulní Perfect Life... George 13 se na postu zpěváka pokouší o různorodost výrazu, leč není úplně přesvědčivý. Prožitější pasáže zní poněkud utahaně a ploše, těm nakopnutějším by více prospěl nadupanější řevo-zpěv, nežli ve vyšší poloze vedený zpěv frontmana. Pevně věřím, že se v tomto ohledu dá leccos zlepšit – potenciál v hrdle rozhodně je! Je třeba zároveň vyzdvihnout, že se George nepokouší násilně stylizovat do cizí kůže a hlasu...
Poznámku bych měl i k textům. Chválihodný je pokus otextovat Perfect Life? kompletně v angličtině, ale jak už to tak chodí, ne vše se podařilo. Dost neobratně vyznívá zejména protestsong o zhrobu vstalých Woulbe Stars (hádej o kom je?), moc věrohodný není ani text k Point Of Break. Jinak potěší ucho solidní textařský standart i poměrně slušná výslovnost zpěváka (ačkoli kovaný fonetik by mu určitě vyčinil za přehnaně „poamericku“ otevřené vokály).
Mínusové body ale výrazně převažuje velice dobrá hudební nálož tohoto kotouče. Famózní zvukový háv studia Citron, stejně jako velmi profesionální produkci, jsem naťukl a vězte, že si tuhle repetici zaslouží. Bravurní – velký příslib pro komerčněji orientovanou tvrdou hudbu v ČR. Nemusíme před pubertálními hvězdičkami z USA vůbec hanbit. Narozdíl od nich navíc produkují GALACTIC INDUSTRY hudbu po všech stránkách nepodřizovanou pouze dojivosti. Některé skladby dotvrzují, že si kapela rozumí se starou trashovou školou (byť jí chápe hodně moderně) a album Perfect Life? jako celek zase, že Galaktici mají ve své hudbě vzácně jasno. Kapela, která do toho jde s hledím otevřeným, s vlastní tváří a velice kvalitním debutem, který se mi zamlouvá poslech od poslechu víc. Otázkou je, jestli si najde dostatečně širokou obec posluchačů... Ze srdce bych to Průmyslníkům přál.
Galaktici mají ve své hudbě vzácně jasno. Jsou kapelou, která do toho jde s hledím otevřeným, s vlastní tváří a velice kvalitním debutem, který se mi zamlouvá poslech od poslechu víc. Otázkou je, jestli si najde dostatečně širokou obec posluchačů... Ze srdce bych to Průmyslníkům přál.
8 / 10
George 13
- zpěv, kytara, programming
Andy Fierla
- basa
Vlad Kaplan
- klávesy
Ladis
- bicí
1. In the infinite
2. There´s no way
3. Regardless
4. All we are peaces
5. Perfect life
6. Fall Down
7. Point of break
8. You
9. Wouldbe stars
10. Slight
11. Worse than THC
12. Chemical reaction
Perfect Life? (2002)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Popron Music
Stopáž: 45:48
Produkce: Galactic Industry + Mroš
Studio: Citron, Ostrava
Kontakt: Tel.: +420 603/870 949
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.